Vasaloppet 23

Je začátek března a to je vrchol běžkařské sezony – Vasaloppet. Tak jako poslední lednovou neděli má své místo Marcialonga, tak první březnovou neděli má své místo Vasaloppet. Letos se jede 99. ročník!!! Ještě se neodjel a už všichni mluví o příštím 100. ročníku…

Ve středu 1.3. odjíždíme autobusem z Prahy, v Ústí přistupuje dalších pár borců a už míříme do Rostocku. Tam na trajekt a už plujeme do Trelleborgu. Zaleháváme do spacáku a najednou je ráno a jsme ve Švédsku. Sluníčko už svítí, venku 8 stupňů, po sněhu žádné stopy. V 17h dorážíme do campu v Malungu. Ubytování máme ve 4 lůžkových chatkách se sociálem a kuchyňkou.

V pátek po snídani odjíždíme do Mory – cíl závodu, kde si vyzvedáváme startovní čísla. Popojíždíme asi do poloviny trasy závodu a jdeme si zkusit stopy a sněhové podmínky. Je vítr a ve stopách je nafoukáno snad půl lesa … Všude to drhne, tak zkoušíme jezdit mimo stopy a doufáme, že v době závodu to bude lepší.

V sobotu probíhají poslední testy lyží a vybavení. V Malungu je krásný lyžařský areál, kde většina z naší výpravy zkouší a testuje lyže. Také je v lesní části a stopy jsou díky neustávajícímu větru opět plné nečistot a tak nám to moc optimismu nepřidává a všichni doufáme, že díky úpravě stop pro závod budou podmínky lepší.

A je tady neděle, 3h a budíček, snažíme se do sebe něco dostat. Dobalujeme věci, vše odnést do autobusu a ve 4 odjezd do Sälenu na start závodu. Na startu jsme včas, začínají otvírat jednotlivé vstupy do vln. Ukládám lyže na kraji vlny. Naše je největší a stopy ve vlně jsou pouze na kraji. Pomalu se začínají plnit, aby „pojmuly“ všech 15.800 účastníků… Kontrolujeme vše potřebné a jdeme zpět do autobusu. Je -7 a máme ještě čas.

8h – START a všichni se dávají do pohybu, v 50 stopách všichni hurá do cíle. Po 500m se vše zastavuje pod kopcem a čekáme, než se udělá místo a budeme pomalu stromečkem zdolávat sjezdovku. Snažíme se chránit hůlky a postupně se dereme vzhůru, přesto asi ve ¾ sjezdovky mi někdo vzadu přišlápne hůlku a přicházím o košíček. Nahoře na sjezdovce je servis a tak si beru novou hůlku a pokračujeme. Jsme nahoře na rovině a už to začíná jet, začíná se závodit, míjíme ceduli 88km do cíle…. Těším se na bufet, to je základ úspěchu. Než se naději, je tu. Zatím jen vodu a pryč. Jsou asi po 10km. Stopy jsou upravené a celkem to jede. Asi na 37km začínají menší sjezdy. Jsou v nich „vyplužené“ 3 úzké brázdy. Vybírám si tu prostřední, opírám se do lyží a hned je min. o 50cm širší. Polovina závodu, občerstvení borůvkovou polévkou a zase dál. Začíná se už také projevovat únava. Na další občerstvovačce je již teplý bujón, ten mi dělá dobře, doslova pohladí v bříšku. Jenže přichází sjezd, sjíždíme dolů a zatáčka ostrá vlevo, najednou přiletí z pravé strany 2 borci a už se válíme na zemi. Hůlka je na 2 kusy. No nezbývá než s jednou chvátat hledat servis. Je asi po 3 km a má i odpovídající délku hůlky. Uff, můžu pokračovat.
Poslední občerstvovačka a 9km do cíle. Už se smráká a zbytek cesty je lehce osvětlen. Podle profilu se trasa lehce svažuje. Vybírám si krajní stopu a snažím se soupaží co nejrychleji dostat do cíle. Teď přichází ty krátké hrby na trati, které nás stojí poslední zbytky sil.

4km do cíle a přichází poslední větší sjezd, nechávám si odstup a sjíždím, je nás víc, ve 4 stopách je nás cca 15. Najednou asi v půlce sjezdu přede mnou zavrávoral a spadnul závodník. Už se nedá vyhnout a tak přes něj padám. Vzniká tam menší díra a hůlka je na 2 půlky. Servis už žádný po cestě není a tak nezbývá, než do cíle dojet pouze s jednou hůlkou. Dostrkávám se s hůlkou a všichni mě předjíždí. Jsme už v místním parčíku, tak jak ho známe ze závodu z televize. Sice jsem tu už po tmě, ale ta atmosféra je právě ještě větší a silnější. Poslední levá a vysněná rovina a cílová brána. Další sen se stal skutečností. Je to něco nepředstavitelného. Silný zážitek, přál bych to každému. No jsou tu slzy, ale nikdo se za ně nestydí, udělali jsme pro to každý, co mohl. Hodně jich bylo zastaveno v časovém limitu a přijeli autobusem. Krásný 99. ročník je u konce a všichni se už mooooooc těšíme na příští rok a 100. ročník.

Zázemí po závodě je neskutečné, vše funguje, lyže, sprchy, jídlo, zázemí…. Vše na profesionální úrovni. Jsme všichni šťastní a ve zdraví zpět. 21:00 vyjíždíme autobusem domu, tentokrát ze Švédska přes Dánsko domů. V pondělí v 19h jsme v Praze.

Kdo tento závod nezažil, těžko navnímá tu krásnou atmosféru, pro někoho utrpení, pro jiné zážitek. Je to splnění dalšího cíle, svého snu…. Je to krásný závod, kdo nezažil, neuvěří. .

Děkuji všem za podporu a jsem rád, že můžu být součástí tak skvělé party jako je RESOLUTION TEAM a jezdit v jeho barvách.