Před víkendem, na který jsme se jako rodina chystali, jsem měla respekt. Upřímně řečeno, vůbec se mi nikam nechtělo a moc jsem se netěšila. Představa, že mám strávit dva dny někde, kde to neznám, s lidmi, které neznám (jenom dle vyprávění) mě děsila. Nicméně, abych nezklamala Emu a Elišku jsem se nakonec překonala a rozhodla, že to nějak zvládnu. Čím více se víkend blížil, tím větší obavu jsem měla z toho, jak to dopadne…A pátek (ne)začínal dobře. Eliška vstávala s rýmou a kašlem a pro mě to byla jiskřička naděje, že možná zůstanu doma. Ale abych měla čisté svědomí, že jsem udělala vše proto abych jela, řekla jsem Petrovi, ať to napíše na skupinu a zeptá se, jestli to dělá někomu problém. A já čekala odpověď, že vadí… Ale mile mě překvapila reakce většiny, že mají stejný problém a covid, necovid, rýma, nerýma, nikomu to nevadí a všichni jedou i s rýmou a kašlem…Tak a víkend tedy začíná.

Do Nové Pece jsem dojeli skoro poslední. Vítal nás Láďa, jediný člen RESOLUTION TEAM, kterého znám, takže začátek dobrý. Ukázal nám chatku, kterou jsem si v rychlosti prohlídli, a hned nás Láďa odvedl na večeři. Těch pár metrů od chatky do „jídelny“ jsem byla docela nervózní. Nicméně, ulevilo se mi hned, jen co jsem tam viděla celý RESOLUTION TEAM, manželky, přítelkyně, děti…Všichni na mě působili mile, příjemně a přivítali nás všichni s úsměvem. Od první chvíle jsem se cítila velice dobře a neskutečně se mi ulevilo. První představování jsem měla úspěšně za sebou, ale ani jediné jméno jsem si nezapamatovala. Respektive jména jsem znala od Petra, ale přiřadit k ním obličeje, byl v tu chvíli pro mě nadlidský výkon.

Po večeři (musím podotknout, že byla skvělá) jsme se šli ubytovat a následovalo zahájení celého víkendu. Také nám bylo sděleno, co nás čeká… pořád ten respekt ve mně přetrvával, nevěděla jsem kdo a jak jezdí na kole, vzhledem k tomu, kolik toho najezdí Petr s Láďou, modlila jsem se, aby nám neřekli, že v sobotu nás čeká 90 km. Asi bych musela dostat rýmu v noci já, možná že i kašel a horečky a co já vím co všechno, abych to nemusela absolvovat. Když jsem zjistila, že se pojede na pohodu, žádný stres, trochu se mi ulevilo.
Večer probíhal velice příjemně. Děti si hrály, s večerkou neměly žádný problém, šly spát přesně na čas. Poslouchaly na slovo. My dospělí jsme ještě chvíli poseděli. Kluci u piva, holky s kávou, vínem, pak i trochu slivovice či medoviny… Konečně jsem se uvolnila, obličeje už jsem dokázala spojovat se jmény, jo bylo to moc fajn. Až na to trochu těžší ráno…

Sobota začínala rozcvičkou v 7:45. Dostavily se všechny děti, dospělí úplně všichni ne, já taky ne. Hledala jsem Ibuprofen. V 8:15 jsme měli snídani a v 9:15 jsme vyrazili na kola. Jedna velká parta. Ve stejných tričkách jsme se vydali do Bližší Lhoty, převozem do Horní Plané a pak zpět do Nové Pece. A musím říct, že to bylo úžasný. Kromě samotného ježdění, mě uchvátila nálada v tak velkém týmu. Úplně a přesně tady sedí „Všichni za jednoho, jeden za všechny“. Čekalo se na všechny, každý pomáhal každému, dospělí spolupracovali s dětmi, děti s dospělými. A to bez ohledu na to, koho je to dítě. O víkendu to byly NAŠE děti. Vyjížďka trvala celé dopoledne. A fakt to bylo na pohodu, až mi bylo líto, že se musíme vracet na oběd. To dopoledne uteklo moc rychle. Zpátky jsme se vraceli už po skupinkách. Díky Alešovi jsem zjistila, že umím jezdit i lesní cestou :). Naše skupinka dorazila jako druhá, ti co byli už u chatek, byli překvapení ze Šárinky a z Verunky jak to super zvládly a že dorazily mezi prvními.
Postupně se vrátili všichni, jak jinak se skvělou náladou. Ta tam panovala od úplného začátku až do konce. V 13:30 jsme měli oběd, chvíli odpočinek a odpoledne pokračovalo soutěžemi pro děti. Hlavní soutěž – jízda zručnosti na kole, která byla rozdělená na starší a mladší, kluky a holky – si užili jak děti, tak dospělí. Děti závodily jako o život a patřičně byly odměněny úplně všechny. S úsměvem si všechny převzaly diplomy, medaile, dobrůtky a každý si vylosoval lístek do tomboly, která následovala hned po vyhlášení výsledků ze závodu. I z tomboly si děti odnesly skvělé ceny.

Po večeři jsme se chystali k ohni. Chlapi nachystali dřevo, děti pomáhaly, holky si povídaly. U ohně bylo velice příjemně. Atmosféru zpříjemnil i Radek hraním na kytaru, zpívalo se, trochu pilo a zase jedlo. Tenhle večer a vůbec celý den utekl strašně rychle.

V neděli ráno po snídani nás čekala ještě jedna vyjížďka do Černého Kříže. V Nové Peci jsme se rozdělili na dva týmy. A tahle vyjížďka byla fakt pecka. Krásné prostředí a skvělé počasí udělalo úžasnou tečku za ještě úžasnějším víkendem s těmi nejúžasnějšími lidmi.
Takže za mě milý RESOLUTION TEAM, děkuji… Děkuji, že jsem Vás mohla poznat a omluvám se, za moje obavy. Omlouvám se, že jsem vůbec pochybovala o tom, že by mi mělo být s vámi špatně.

Napsala: Lenka Jílková

Rádi bychom poděkovali všem našim sponzorům, za skvělé věcné dary do tomboly, soutěží a jako odměny pro děti, které si sportovní víkend i díky Vám, velice užily.
Jmenovitě děkujeme
www.eon.cz
www.madeta.cz
www.policie.cz
www.funspace.cz
www.jumpfamily.cz
Těšíme se na další spolupráci 🙂
RESOLUTION TEAM 🏃🏼‍♂️🏊🏻‍♀️🚵🏼‍♂️