Poslední prázdninový víkend máme s budoucím týmovým kolegou a zkušeným triatletem Pavlem Láchou v plánu účast na mistrovství Rakouska v dlouhém triatlonu, které se každoročně koná v malebném prostředí burgenlandských vinic v malé obci Podersdorf am See přímo na břehu Neusiedlerského jezera.

V r. 2016 jsem zde absolvoval svého prvního polovičního IM a od té doby tuto akci pravidelně spojuji s malou rodinnou dovolenou. Nejinak tomu bylo i letos a ve čtvrtek tedy vyrážím v doprovodu manželky a synů směr rakousko-maďarské hranice. Pavel má v plánu dorazit v pátek a jsme domluveni, že se na místě svoláme až dorazí.

V den příjezdu nás přivítá silný vítr, díky kterému tuto oblast hojně navštěvují vyznavači surfování a kiteboardingu. Předpověď počasí na další den slibuje slunečno, bezvětří a 27 °C, čemuž se nám nechce úplně věřit, ale druhý den tomu tak skutečně je. Od 13 hodin se rozbíhá registrace, otevírá malé doprovodné expo a všude panuje velmi přátelská atmosféra, kterou je zdejší oblast proslulá. Pavel už je také na místě a domlouváme se, že se večer před rozpravou potkáme na jedno pivo v expu. Následuje klasická příprava  a přesun kola do depa s tím, že vše ostatní si doneseme až ráno, protože oproti dnešnímu slunečnu a bezvětří počasí slibuje pravý opak.

Na rozpravě je krom klasických informací věnována zvýšená pozornost vstávání a chůzi ve vodě při plavání. Neusiedlerské jezero je proslulé svou mělkostí, maximální hloubka je 1,10 m a v minulých ročnících se organizátorům dostalo velké kritiky za toleranci chůze při plavecké části a narušování plynulosti této disciplíny. Za stoupnutí si ve vodě či chůzi je pro letošek stanovena penalizace 1 km běhu navíc a osobně jsem zvědavý, jak moc tento postih rozhodčí dodrží.

Nad ránem před startem se beze zbytku naplňuje předpověď a do depa se v první průtrži mračen nikomu moc nechce. Ideální variantou se jeví rychlý převlek do neoprenu a ozývají se dotazy, zda nebude s ohledem na bouřky zrušené plavání. To krátce po 6. hodině razantně zamítne hlavní moderátor celého dne, který nám oznámí, že předpověď počasí sice není úplně optimistická, ale to nejhorší už máme za sebou a rozesměje tak i přítomné organizátory a rozhodčí. Na trati si pak na jeho slova vzpomenu ještě mockrát, ale přijeli jsme absolvovat závod a jdeme na věc. Pavel se mi kamsi ztrácí a do vody už scházíme z mola každý sám. Oproti předchozím ročníkům i zde pořadatelé přistoupili ke změně a účastníci dlouhé a poloviční distance startují odděleně s tříhodinovým odstupem. Jako špatný plavec po úvodních tempech v silném větru a vysokých vlnách přecházím jednoduše na prsa, abych ztratil co nejméně sil. Z vody přecházím na kolo za dalšího lijáku, kterých bude za den tolik, že je nemá smysl počítat a lépe je soustředit se na to, odjet kolo pokud možno co nejlépe a zároveň zbytečně neriskovat. Cyklistika vede z části po hlavních silnicích a z části projíždíme po okrskách mezi vinicemi, 6 okruhů po 30 km. Na 100. km mě míjí Pavel, který cílí na celkový čas pod 10 hodin a podle tempa vše nasvědčuje tomu, že se mu to zdaří. Podél trati se hlavně v centru Podersdorfu začínají v průběhu dopoledne objevovat i fanoušci hlavně domácích závodníků. Upřímně se divím, že v takovém počasí vůbec dorazili a hlavně mají můj obdiv za to, že vydrží celý den stát u trati a povzbuzovat nás všechny.

Přijíždím z kola do depa, které už připomíná spíš bahenní lázně a jdu na běh. Trať vede z města ven po břehu jezera a zpět, 4 okruhy po 10,5 km. Navzájem se povzbuzujeme s Pavlem, v duchu počítám a vychází mi, že to pod 10 hodin zvládne a já bych se mohl vejít do 12 hodin. Pavel nakonec finišuje za 10:00:08 a já za doprovodu svých synů, kteří už na mě čekají v cílové rovince za 11:44:19 hod.

Letošní ročník tak s ohledem na podmínky, které nás po celý den provázely jednoduše a beze zbytku naplnil vlastní promo slogan této akce – Fast. Hard. Legendary. a velký dík za podporu patří i kamarádce Alici, která nám na místě podávala informace a vydržela povzbuzovat až do samotného závěru.

Kompletní výsledky zde.

Jakub