Nečekejte. Nikdy nebude ten správný čas.

Každý jednou přijde k poznání, že myšlenky typu „Pojedu příští rok, víc natrénuju!, Pojedu příští rok, přestane mě to bolet! nebo Až budu míc víc času! atd.“ prostě nefungují a pochopí, že prostě nejlepší podmínky jsou právě teď 😊

A přesně tohle byl letos můj případ. Pustil jsem se na závody, které jsem měl v hlavě, ale pořád je odkládal. Salzkammergut trophy, borci žoviálně nazývaná Salzka 😊 byl jeden z nich. Na oslavě narozenin, u pečeného prasátka, mírně omámen dobrým pitím a siláckými řečmi jsem potvrdil svoji účast. Ráno už se nedalo couvnout.

Po zvážení fyzických sil volíme variantu B – 122km terénních km se stoupáním 3820 m. Radek si vzal na starosti ubytování, Jim vybavil vše kolem trasy a já upekl rýžový nákyp s chia semínky na snídani. Start je v rakouském Bad Goisernu. Cesta autem cesta krásně uteče, na závodě všechno přichystáno, jak se na takovýto závod sluší a patří. Jedinou věc zapomeneme, nalepit Jimovo výškový profil trasy na kolo. Člověk tak alespoň pořád nekoukal jak to do kopce pomalu utíká, ale kochal se výhledy na Alpy. Závod má skvělou úroveň, značení, občerstvovačky, trasy. Parádní je i atmosféra na trati, mládež s muzikou, zvony, řehtačky i čerti. Vrcholem pro mě důchodkyně na lavičce v kopci tlaskající a volající “BRAVO“ pro nás na chvostu.

Trocha hodnocení, které jsem zaznamenal v průběhu. Bylo vidět můj triatlonový trénink. Nejvíce borců jsem předběhl při chůzi do vrchu na Salzberg (běh) a na rovině (silniční cyklistika) 😊. Bohužel, takových úseků tam bylo pomálu, a při dlouhých kopcích a sjezdech jsem dostával na frak.

Při chvilce osamocení v cíli jsem si uvědomil, jak moc je důležitý být tam jako součást týmu. Mít možnost sdílet velkou úlevu a radost v cíli, i útrapy na cestě.

Všichni jsme si závod užili na plno. Slaný dresy, křeče a pády jsou důkazem. Závěrečné hodnocení, že příští rok bychom jeli zase, je důkazem kvality závodu.

Sláva a čest!!!